Steve Yzerman
|
|
|
|||||||||||||||
Stephen Gregory Yzerman (1965)
Kapitán“. Výstižná přezdívka, kterou si Steve v milovaném Detroitu po letech slávy zasloužil. Celou kariéru věnoval právě „Červeným křídlům“, které dostal ze suterénu NHL na samotný vrchol, kde je až do současnosti. Už v 21 letech se stal kapitánem, a tím byl až do posledního zápasu v životě. Když skončil s velmi úspěšnou kariérou, byl nejdéle působícím kapitánem v historii severoamerických sportů.
Rok 1983 byl v organizaci přelomový. Novými vlastníky sa stala rodina Ilitchovců, která se na svém vůbec prvním drafte soustředila na Pata LaFontainea. Po něm však sáhli těsně před Detroitem „Ostrovani“ z New Yorku a tak si trápící se klub musel ze čtvrté pozice vybrat Yzermana. A udělal dobře.
Yzerman neměl na hokej nejlepší fyzické předpoklady. Jeho vyhlídky nebyly růžové, měl se vrátit zpět do juniorské OHL. On však zazářil a vydobil si místo v prvním týmu, kterého se už nikdy nezbavil. V premiérové sezóně nazbíral 87 bodů a v hlasování o nejlepšího nováčka skončil druhý. Ve věku 18 let se stal nejmladším účastníkem All-Star Game.
Rok po šokujícím zvolení za kapitána, nejmladšího v dějinách klubu, se postaral se svými spoluhráči o první divizní titul po 23 letech. Nejlepší ročník v kariéře zažil v letech 1988/89, když nazbíral neskutečných 155 bodů. Jen dva hráči byli lepší. Gretzky a Lemieux. Za svůj výkon v sezóně si však vysloužil trofej pro nejlepšího hráče pod hlasováním ostatních protihráčů, která je velmi ceněná.
Od roku 1993 nebylo všechno růžové, tak jako se veřejnosti zdálo. Trénérského křesla se ujal Scotty Bowman, který v týmu zavedl tvrdý defenzivní režim. Měl několik otevřených konfliktů se samotným Stevem, jejímž důsledkem bylo uvažování o jeho výměně do Ottawy Senators. Yzerman sa však v zadních řadách zlepšil a v klubu setrval. A opět to byl správný krok.
Nejúspěšnější roky kariéry odstartovalo play-off 1995, kdy se Red Wings dostali poprvé po 39 letech do Finále, ve kterém však neuspěli. V další sezoně vytvořili rekord v počtu výher v základní části, kde uspěli v 62 střetnutích, zato neúspěšné finále konference s Coloradem jim náladu pokazilo. Do třetice se snaha vyplatila. Detroit si ve Finále poradil s Philadelphií a o rok s Washingtonem a zaknihoval tak vysoko cenné double, z kterého si Steve odnesl trofej pro nejužitečnějšího hráče play-off. Památným momentem bylo odevzdání druhého Stanley cupu do náručí Vladimira Konstantinova, který utrpěl těžké zranění při autohavárii.
Nové milénium přineslo velké starosti, které se projevily nejvíce na jeho zdraví k přibívajícímu věku. Sice dokázal získat v roce 2002 svoji třetí Stanley cup, no už to přece jen nebylo jako za starých časů. Kvůli zranění kolena vynechal v sezóně 2002/03 66 zápasů a o rok později se kvůli nešťastné střele spoluhráče do oka nemohl zúčastnit play-off, či Světového poháru. Ve své poslední, „po-lockutové“, sezóně překonal počet gólů Maria Lemieuxa a v létě 2006 definitivně ukončil svoji kariéru. Stal se hrdinou města, celé ligy a hlavně Detroitu, v jehož struktuře pracuje dodnes. Úspěšnou kariéru zažil i na mezinárodní scéně, či už jako hráč na olympiádě a nebo manažer na mistrovstvých. Je to jednoduše legenda.
