Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gordie Howe

Obrazek

 

(31. března 1928, Floral, Kanada)

      Je bývalý profesionální hokejista. Howe je často označován za Mr. Hockey a je považován za jednoho z nejlepších hokejistů všech dob.

     Je čtyřnásobným vítězem Stanley Cupu s Detroitem (1950, 1952, 1954, 1955), šestinásobný držitel Hart Memorial Trophy (1952, 1953, 1957, 1958, 1960, 1963) a Art Ross Trophy (1951, 1952, 1953, 1954, 1957, 1963) a Lester Patrick Trophy (1967).

    S hokejem začal v osmi letech. V 15 se zúčasnil tréninkového kempu New York, Rangers ve Winnipegu, kde o něj nebyl projeven zájem. O rok již skaut Detroitu Red Wings, Fred Pinckney, měl jiný názor. Howe byl zařazen do juniorského týmu v Cambridge v Ontariu. V roce 1945 byl přeřazen do týmu Omaha Knights, který hrál v soutěži USHL, kde jako sedmnáctiletý odehrál 51 zápasů se 48 kanadskými body.

     Následující sezónu 1946/47 již o něj projevili zájem v hlavním kádru Detroitu, kde také poprvé nastoupil v NHL. To mu bylo osmnáct let a na zádech měl pod svým jménem uvedeno číslo 17. Poté co Roy Conacher přestoupil do Chicaga, bylo Howemu nabídnuto dresové číslo 9, které přijal a již nezměnil. V první sezóně odehrál 58 zápasů s 22 kanadskými body (7 + 15), což také bylo nejméně v celé jeho profesionální kariéře. V dresu Detroitu odehrál 25 sezón (19461971), 1687 zápasů, nasbíral 1809 bodů (786 + 1023) což je 1,07 bodu na zápas. V letech 19581962 byl týmový kapitán. 12. března 1972 bylo číslo, které nosil Howe vyřazeno a pověšeno pod strop Joe Louis Areny. S Detroitem také vyhrál čtyřikrát Stanley Cup (1950, 1952, 1954, 1955).

     Howe si svými nesčetnými šarvátkami vysloužil přezdívku Mr. Elbows. Taktéž vznikl nový termín, hattrick Gordieho Howea, hráč který jej splnil vstřelil v jednom zápase gól, jednou přihrál na gól a jednou se popral. 28. března 1950 také Howe prožil nejhorší zranění za celou dobu kariéry. Při zápase s Torontem se střetl s hokejkou protihráče Teda Kennedyho a následně s mantinelem. Výsledkem nárazu bylo těžké zranění hlavy a nadočnicového oblouku. Howe se musel podrobit okamžité operaci, kdy mu z hlavy odstranili krevní sraženina, která mu tlačila na mozek. I přestože to vypadalo na konec profesionální kariéry, Howe se rychle zotavil a příští sezónu již nastoupil opět do zápasů.

     V sezóně 1970/71 se objevily problémy s artritidou v levém zápěstí. To způsobilo, že Howe oznámil po konci sezóny také konec kariéry. V roce 1972 byl uveden do Hokejové síně slávy. Po ukončení kariéry se mu stala obživou funkce viceprezidenta Red Wings. Avšak po vzniku nové hokejové ligy World Hockey Association, mu byla nabídnuta zahrát si v dresu společně se svými syny. Tu přijal a po dvou vynechaných sezónách se opět vrátil na led, tentokrát týmu Houston Aeros. Zajímavostí je, že pouze dva hráči v týmu se narodili dřív, než Howe střelil svůj první ligový gól.

     Po čtyřech sezónách strávených Houston Aeros se Howe se syny rozhodl změnit působiště. V červnu 1977 podepsali smlouvu s New England Whalers v téže lize. Zde 7. prosince 1977 v zápase s Birmingham Bulls překonal hranici 1000 asistencí. Dvě sezóny stačil odehrát v dresu New England Whalers a WHA zanikla. Tým se tedy přesunul do NHL a přejmenoval se na Hartford Whalers. Howe opět oznámil, že po sezóně skončí. Tantokrát definitivně. Po 80 odehraných zápasech, 15 vstřelených gólů a 26 asistencí, ukončil svoji dlouhodobou kariéru, ve které odehrál 2186 zápasů, vsítil 975 gólů, 1383 asitencí, celkově tedy 2358 bodů.

     3. října 1997 nastoupil tehdy devětašedesátiletý Howe k zahajovacímu utkání IHL v dresu Detroit Vipers proti Kansas City Blades. Stal se tak prvním hráčem, který jako profesionální hokejista nastoupil v šesti desetiletích (40., 50., 60., 70., 80. a 90. letech).